Asociace hydroenergetiků ČR

Martin Bursík

TZB-info: Jak se díváte na Státní energetickou koncepci České republiky?

Martin Bursík: Státní energetická koncepce by měla být komplexním dokumentem, který staví na analýze dat a trendů, definuje perspektivní směry modernizace energetiky na období nejméně čtyřiceti let a je v souladu s politikou ochrany ovzduší a klimatu, na které má energetika zásadní vliv. Jenomže takový dokument česká státní správa nedokáže připravit. Ve vyspělých zemích se na přípravě podílí špičkové konzultační kanceláře, desítky akademických pracovišť z oborů, na které má výroba, transport a spotřeba energií vliv. Vždy se zúčastňuje i ministerstvo životního prostředí, které je odpovědné za stav ovzduší a klimatu. Jenže u nás je ministerstvo životního prostředí působením ministrů Drobila a Chalupy tak zdecimováno, že se k návrhu energetické koncepce státu vůbec nedokáže vyjádřit. Úředníci mají zadání nedělat problémy a vyjít vstříc zájmům průmyslu. A podle toho návrh státní energetické koncepce také vypadá…

TZB-info: V čem tedy vidíte ten hlavní problém současné Státní energetické koncepce?

Martin Bursík: Problémy současně platné i dřívějších vládních koncepcí vidím především dva. Tím prvním je nepřiměřený důraz na plánování nových centrálních zdrojů energie a opomíjení možnosti úspor na straně výroby i spotřeby. A druhým, možná ještě větším problémem, je absence nějaké jednotné metodiky, podle které by byla SEK vytvářena. V této oblasti mám zkušenosti získané spoluprací s německými kolegy z Ekoinstitutu a Svobodné university v Berlíně. V Německu se na tvorbě energetické koncepce podílejí vysoké školy, výzkumné ústavy a další akademické instituce, které na základě vládní objednávky zpracují potřebné statistiky, analýzy, studie, expertizy a modelování. Práce na koncepci je pak profesionálně manažována s tím, že je zajištěn prostor pro kritický dialog o různých směrech možného vývoje, přičemž jde o multidisciplinární práci za účasti všech zainteresovaných ministerstev i zástupců z energetických oborů.

TZB-info: A u nás je to jak?

Martin Bursík: Primárně tvorbu koncepce ovlivňují lobbisté. Záleží tedy na tom, která ze dvou hlavních energetických lobby (jaderné a uhelné) má momentálně větší vliv. Např. ve Fischerově vládě měla přes poradce premiéra Vladimíra Mlynáře větší vliv Mostecká uhelná společnost a byl tedy větší tlak na prolomení územních ekologických limitů těžby v severočeské hnědouhelné pánvi. Současná vláda zase více podléhá vlivu ČEZu, takže je větší akcent na prosazování jaderné energetiky. Navíc při přípravě novelizace SEK naprosto chybí mezirezortní komunikace mezi zpracovatelem, tj. Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR a dalšími rezorty, které s energetikou úzce souvisí. Neexistuje žádný pracovní tým, kde by byli zastoupeni odborníci na ochranu ovzduší, klimatu, což jsou vysoce odborná témata. Paradoxem je, že z tzv. Pačesovy komise, která má pro ministra Kubu připravit podkladový materiál, ubyl odborník na ochranu životního prostředí Edvard Sequens a přibyla Dana Drábová – předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Přitom právě účast paní Drábové v komisi je konflikt zájmů par excellence. Ona reprezentuje nezávislý dohled nad jadernou energetikou v ČR. Ona se z principu nemůže podílet na vytváření koncepce, která by měla být základem pro rozhodnutí, mají-li tady být další jaderné zdroje, nebo nikoliv. Myslím, že je to přímo v rozporu se statutem nezávislého úřadu a časem z komise odstoupí.

TZB-info: Považujete za důležité, aby Státní energetická koncepce byla závazná?

Martin Bursík: V energetice vždycky rozhodují konkrétní investoři, kteří strategicky plánují, kam vloží svoje peníze. Vláda a parlament ČR by za pomocí nástrojů, jako je Státní energetická koncepce, měly vytvářet legislativní podmínky a vysílat čitelné signály o tom, kam bude v příštích letech energetika v naší republice směřovat. Jestliže vláda učiní závazné rozhodnutí, že se budeme plně podílet na evropském systému obchodování s emisními povolenkami po roce 2013, pak je to informace pro investory, že se vyplatí investovat do nízkoemisních zdrojů, úspor energie a obnovitelných zdrojů. Jestliže ale tatáž vláda umožní postupný náběh aukcí povolenek a prakticky tedy umožní elektrárenským společnostem získat zdarma větší část povolenek, je to zase jasný, i když zcela opačný vzkaz investorům, že Česká republika (spolu s Polskem), na rozdíl od 25 států EU dává ještě prostor pro další rozvoj uhelné energetiky. Problém u nás je také v tom, že tím největším investorem je polostátní společnost ČEZ, jejíž strategické rozhodování je do určité míry ovlivněno vládnoucí garniturou. Srovnejte níže uvedený graf, který demonstruje, do kterých technologií výroby elektřiny se investovalo v EU v posledních 10 letech, a zjistíte, jak velmi mimo je dnešní česká vláda, ministerstvo průmyslu i ČEZ. Zatímco Evropa investuje do zemního plynu, větru a solárních elektráren, česká vláda hodlá budovat muzeum "uhlí a atomu" v době, kdy jsou tyto technologie na ústupu.

Jednoznačně nejvyšší podíl instalovaného výkonu má zemní plyn – 116 GW jako pružný, investičně nenáročný zdroj doplňující nestabilní výkon OZE a hned za ním pak obnovitelné zdroje energie: vítr, fotovoltaika, velké vodní elektrárny, biomasa, spalovny odpadů, atd. Naopak v uhelných, jaderných a olejových zdrojích ubylo za toto období celkem 38 GW.

TZB-info: Domníváte se, že stát se významně angažuje i v otázce rozhodování o výstavbě dalších dvou temelínských bloků?

Martin Bursík: Zcela určitě. Jsem přesvědčen, že kdyby současné vedení ČEZu mohlo rozhodovat svobodně, do nových bloků Temelína by určitě neinvestovali. Manažeři ČEZu přece mají informace např. o výstavbě finské jaderné elektrárny v Olkiluoto o výkonu 1600 MW. Tam byla doba výstavby prodloužena o 4 roky na celkových 15 let a investiční náklady navýšeny z kontraktované ceny 74 mld. Kč na 165 mld. Kč. Obdobně tomu je u francouzské elektrárny Flamaville-3. Zde byla původně očekávaná cena 81,3 mld. Kč navýšena o 30 % na 106 mld. Kč. A navíc k těmto ekonomickým problémům zde přistupuje i jedno obrovské riziko pro investování do jaderné energetiky. Totiž riziko jaderné havárie. I ti největší, skalní obhájci jádra připouští: „…ještě jeden malér a je s jádrem konec“. Podle mého názoru je s jádrem konec již nyní.

TZB-info: Jaký je Váš názor na nový energetický fenomén – břidlicový plyn?

Martin Bursík: Na těžbu břidlicového plynu mám vyhraněně negativní názor. Po absolvování oboru ochrana životního prostředí na Přírodovědecké fakultě UK jsem pracoval jako hydrolog a věnoval jsem se modelování znečištění podzemních vod. Něco jsem i o problematice břidlicového plynu přečetl a myslím si, že rizika spojená s těžbou jsou natolik vysoká, že by se o těžbě u nás nemělo vůbec uvažovat. V současné fázi se sice jedná o průzkum, kdy vlastně firma na svoje náklady zmapuje potenciální výskyt plynu. Ale i s povolováním tohoto průzkumu bych byl velmi opatrný. Jestliže firma investuje stovky milionů do průzkumu, pak se nebude chtít vzdát možnosti získat povolení k těžbě a použije k tomu všech prostředků. Mám zkušenosti s takovými průzkumy pro těžbu zlata v Kašperských Horách a těžbu černého uhlí v Beskydech u Frenštátu pod Radhoštěm. Když jsem nastoupil do funkce ministra životního prostředí po ministrovi Skalickém, dostal jsem na stůl jím podepsaný návrh surovinové koncepce státu, který počítal jak s těžbou zlata, tak s těžbou černého uhlí pod Beskydami. Podařilo se mi situaci zvrátit a prosadit novou politiku, která s těžbami nepočítá. Jsem přesvědčen, že kdybych to neudělal, tak již dnes probíhá těžba a obě lokality jsou změněny k nepoznání.

TZB-info: Německá energetika se vydala na cestu ukončení výroby elektřiny z jádra a postupného nárůstu podílu obnovitelných zdrojů. Je to příklad hodný následování i pro nás?

Martin Bursík: To je na delší rozbor. Ale zkráceně lze říci, že ano: měli bychom následovat Německo. Je třeba si totiž uvědomit, že toto rozhodnutí bylo v Německu systematicky připravováno od roku 1990. Havárie ve Fukušimě jen urychlila celý proces přechodu Německa k bezjaderné a obnovitelné energetice. To, že toto odvážné rozhodnutí německé vlády český premiér Nečas kritizuje a vůbec neuvažuje o podobné cestě, je smutné. Podle prohlášení náměstka Tesaře z Ministerstva životního prostředí ČR si Česká republika prý počká, jak to v Německu dopadne, a pak se rozhodneme. To ale znamená, že nám celou tu dobu bude ujíždět vlak směřující k moderní decentralizované energetice s množinou drobných decentrálních zdrojů převážně obnovitelných, propojených se spotřebiči chytrými sítěmi. A nám zůstane energetický skanzen, ve kterém budou dominantní uhelné a jaderné zdroje. Vůbec si totiž neuvědomujeme, že sektor obnovitelných zdrojů je dnes již perspektivní průmyslové odvětví, které už dnes má v ČR téměř 20 tisíc zaměstnanců.

TZB-info: Současný názor české veřejnosti na obnovitelné zdroje energie a především na fotovoltaické elektrárnyje všeobecně negativní. Částka na podporu výroby elektřiny z těchto obnovitelných zdrojů dosahuje dnes výše cca 30 mld. Kč a je hrazena asi třetinou ze státního rozpočtu a z větší části v cenách elektřiny všech spotřebitelů. Navíc solární parky rozhodně nejsou ozdobou krajiny. Jak se stal tento malér, který odvětví OZE tak výrazně poškodil?

Martin Bursík: Jsem přesvědčen, že kampaň proti slunečním elektrárnám nebyla vůbec náhodná a byla naopak velmi dobře promyšlená. Pokusím se vysvětlit historii, jak to vzniklo. Zákon na podporu výroby elektřiny z OZE byl skutečně nastaven tak, že Energetický regulační úřad při stanovování pevné výkupní ceny na příští rok mohl tuto cenu snížit maximálně o 5 %. Byl to návrh poslankyně Šedivé za ČSSD z podnětu některé z ekologických iniciativ. V našem původním návrhu bylo 10 %, ale to se nepodařilo obhájit a Sněmovna odhlasovala 5 %. Nikoho tehdy nenapadlo, že by to mohl být problém. Ale stalo se to, že Čína, která zaměřila svůj výzkum a průmyslovou výrobu na obnovitelné zdroje, vrhla na trh technologie, které byly skokově až o 40 % levnější. To se samozřejmě projevilo v ohromném nárůstu zájmu investorů o fotovoltaiku. Bylo to bohužel právě v době, kdy padla Topolánkova vláda, ve které jsem byl ministrem životního prostředí, tedy v době politických turbulencí. Energetický regulační úřad zaznamenal exponenciální nárůstu počtu žadatelů o připojení. Podle informací, které já mám k dispozici, připravili experti z ERÚ drobnou novelu zákona, kterou poskytli hospodářskému výboru parlamentu, kterému předsedal Oldřich Vojíř a předali ji i tehdejšími ministru průmyslu a obchodu Vladimíru Tošovskému. Princip novely byl stejný jako té, která byla přijata o rok později. Pokud průměrná návratnost klesne pod 11 let, pak Energetický regulační úřad není vázán hranicí 5 %. Přesto, že šlo o čas, ani hospodářský výbor, ani ministerstvo průmyslu nekonaly, novela nebyla schválena a zastaralý a nevyhovující zákon platil dál. A tento roční odklad byl klíčový. Úsměvné je např. i to, že při projednání novely byl předložen pozměňovací návrh dvou poslanců za ODS, aby byla odložena účinnost novely pro instalace nad 10 MW. Jedinou, takhle velkou elektrárnu tehdy stavěl ČEZ, který se obával, že ji nedostaví včas. Skutečným vítězem tohoto příběhu je ČEZ – největší investor do fotovoltaiky. Jednak inkasuje nepřiměřené zisky z FTV elektráren, které ještě stihl připojit. Podle mne ještě vyjdou na povrch informace o tom, jak ČEZ diskriminačně rozhodoval o tom, koho připojí a koho ne. Druhým vítězstvím je, že poškodil dobré jméno fotovoltaiky a obnovitelných zdrojů obecně, jejichž výroba mu ukrajuje zisky z prodeje elektřiny vyrobené v uhelných a jaderných elektrárnách. A třetí benefit je v tom, že vyrobenou elektřinu vykáže jako obnovitelnou a tím pádem bude moci získat emisní povolenky v této hodnotě zdarma v rámci postupného náběhu aukcí. A nyní vezměme v úvahu, že bezprostředně po tomto vývoji, který postavil proti obnovitelným zdrojům poslance, novináře i širokou veřejnost, MPO předkládá novelu energetického zákona, který tvrdě omezuje vznik nových obnovitelných zdrojů. A současně i návrh aktualizace Státní energetické koncepce s 80% podílem výroby elektřiny z jádra a následně i nový zákon o podporovaných zdrojích energie. Já si myslím, že to spolu všechno souvisí. Celý „malér“, jak jste to nazval, vůbec nebyla náhoda, ale promyšlená strategie. Tím, kdo selhal, vůbec nebyli investoři do fotovoltaiky a už vůbec ne tato technologie jako taková. Šlo o fatální selhání Fischerovy vlády, ministra průmyslu Tošovského a předsedy hospodářského výboru Vojíře. Je potřeba si klást otázku, proč ministr Tošovský, který prožil většinu svého profesního života v ČEZu, nekonal.

TZB-info: Proč jste ale Vy jako ministr nevyvíjel tehdy víc iniciativy k prosazení změny výkupních cen z fotovoltaiky?

Já, ani nikdo z ministerstva životního prostředí, jsme informace o změně investičních podmínek a nárůstu počtu žadatelů o připojení a licenci slunečních elektráren do začátku května 2009, kdy padla Topolánkova vláda, neměli. Kdo však tyto informace měl k dispozici, byl ČEZ Distribuce a E.ON Distribuce, s nimiž žadatelé podepisovali smlouvy o smlouvách budoucích. A v druhé polovině roku 2009 se o nárůstu zájmu o fotovoltaické elektrárny musel dozvědět i Energetický regulační úřad. Ten totiž pravidelně vyžaduje od distribučních společností informace potřebné k tomu, aby odhadl vícenáklady vzniklé podporou obnovitelných zdrojů energie pro následující rok. Bylo by poctivé, aby Energetický regulační úřad zveřejnil svoji komunikaci s premiérem Fischerem, ministrem průmyslu a obchodu Tošovským a předsedou hospodářského výboru sněmovny Vojířem. Z ní by podle mne vyplynulo, kdo nekonal a kdo tím de facto režíroval diskreditaci obnovitelných zdrojů energie. Nikdo nevěří tomu, že šlo o prosté selhání regulace obnovitelných zdrojů energie a že nešlo o záměr ČEZu vydělat velké peníze a poškodit budoucí konkurenci z oblasti obnovitelných zdrojů energie.

A pak je tady další téma, selektivní přístup ČEZ Distribuce a E.ON Distribuce při připojování nových fotovoltaických elektráren. Média již zveřejnila případy, kdy distribuční společnost povolila připojení elektráren, které fyzicky v té době neexistovaly. Existuje vážné podezření, že distributoři některé investory zvýhodňovali, jiné znevýhodňovali. Největším investorem do fotovoltaiky v roce 2010 byl tentýž ČEZ, jehož divize ČEZ Distribuce rozhodovala o tom, koho připojí a koho ne. Existuje podezření, že ČEZ zvýhodňoval sebe sama. Předsedkyně ERÚ paní Vitásková by měla ve veřejném zájmu zajistit absolutní transparentnost procesu povolování, resp. připojování v roce 2010, to znamená donutit distribuční společnosti k tomu, aby zveřejnily veškeré údaje související s povolovacím procesem.

TZB-info: Zmínil jste se o návrhu nového zákona o podporovaných zdrojích energie. Zákon prozatím skončil u negativního stanoviska prezidenta republiky. Jaký byl ale jeho vývoj?

Martin Bursík: Původní návrh zákona nevznikl na MPO, ale jeho autorem je Ing. Jan Kanta, ředitel pro legislativu a trhy ČEZ a.s. Pan Kanta to opakovaně prohlašoval na konferencích a seminářích. Zřejmým cílem původního vládního návrhu zákona bylo zlikvidovat potenciální konkurenci ČEZu na trhu s elektřinou. Návrh, který byl napsán velmi sofistikovaným způsobem, totiž obsahoval řadu ustanovení, která by znemožnila budoucím decentralizovaným výrobcům elektřiny z obnovitelných zdrojů získat úvěr u banky pro financování budoucí investice, a to ani v té nejvýhodnější lokalitě. Vítězem tohoto neférového konkurenčního boje by se pak stal ČEZ, který spolu s několika velkými elektrárenskými společnostmi je jediným, kdo má dostatek vlastních investičních prostředků pro investice do nových instalací obnovitelných zdrojů.

Naštěstí se nám spolu se zástupci všech asociací obnovitelných zdrojů energií podařilo tento původní návrh po diskuzích a přesvědčování mnoha poslankyň, poslanců, senátorek a senátorů výrazně korigovat do dnešní podoby. Přispěla k tomu pozitivně i Česká bankovní asociace, která pochopila, že bez úpravy zákona by de facto nebylo možné poskytnout jakémukoli budoucímu investorovi bankovní úvěr.

Při diskusích se zákonodárci mne překvapil jeden moment: Drtivá většina zákonodárců nepovažuje obnovitelné zdroje energie za příležitost k vybudování nového průmyslového odvětví, k modernizaci české ekonomiky a zvýšení její konkurenceschopnosti. Vnímají je naopak jako hrozbu, jako jakési nutné zlo, které nám diktuje EU. Já na to mám naprosto opačný názor. Myslím si, že úspory energie a obnovitelné zdroje jsou celosvětově nejrychleji se rozvíjejícím průmyslové odvětví a jsou i pro naši zemi ohromnou příležitostí. Musíme ale překonat to všeobecné zatracování a skepsi, kterou se podařilo vytvořit.

Milan Bechyně, TZB-info: Děkuji za rozhovor.